Ficheiro:Galileo manuscript.png
Ficheiro original (1 406 × 2 048 píxeis, tamanho: 3,74 MB, tipo MIME: image/png)
Descrição do ficheiro
| Descrição |
English: This is an image of a 1930s forgery purporting to be a draft of a letter written by Galileo Galilei in August 1609 to Leonardo Donato, Doxe de Venexia, and currently held in the University of Michigan Harlan Hatcher Graduate Library's Special Collections. The manuscript was obtained by the University in 1938 and was only recognized as a forgery in 2022. It may have been created by the famous forger, Tobias Nicotra.[1]
The University of Michigan states the following about its history: "In 1609 [Galileo] received a description of a telescope which had been developed the year before in the Dutch town of Middelburg by an optician, one Jan Lippershey. Applying his knowledge of optical science, Galileo built such a glass or telescope for himself, and in the draft letter shown above offers his new "occhiale" to the Doge of Venice for use in warfare. The final letter, revised from this draft, was sent on August 24, 1609. It is in the State Archives in Venice. The lower part of this sheet shows the use to which Galileo put this optical device: as he viewed the skies on successive evenings in January, 1610, he noted his first observations of the planet Jupiter and four of Jupiter's moons." This item is cataloged in the collections as:
According to Scientific American, when it was donated it was known to be a draft of the letter in the Venice State Archives, but the significance and meaning of the material on the lower half was unrecognized. Only in the late 1970s was it determined that these "doodles" in fact depict the positions of the Galilean moons on the nights in early January when Galileo first observed them, thus proving that this document contains the original notes he took on the nights he made his observations. (See Scientific American article, Date late 70s or early 80s.) The University of Michigan translates the upper half thus: "Most Serene Prince. Galileo Galilei most humbly prostrates himself before Your Highness, watching carefully, and with all spirit of willingness, not only to satisfy what concerns the reading of mathematics in the study of Padua, but to write of having decided to present to Your Highness a telescope that will be a great help in maritime and land enterprises. I assure you I shall keep this new invention a great secret and show it only to Your Highness. The telescope was made for the most accurate study of distances. This telescope has the advantage of discovering the ships of the enemy two hours before they can be seen with the natural vision and to distinguish the number and quality of the ships and to judge their strength and be ready to chase them, to fight them, or to flee from them; or, in the open country to see all details and to distinguish every movement and preparation." References
Čeština: Galileův objev měsíců Jupiteru. Toto je stránka z Galileem publikovaného objevu měsíců, která se objevila v Sidereus Nuncius v březnu 1610.
Jedním z nejvýznamnějších Galileiho vědeckých přínosů byl objev čtyř satelitů Jupiteru, které jsou nyní pojmenovány na jeho počest. Galileo poprvé pozoroval Jupiterovi měsíce 7. ledna 1610 podomácky vyrobeným dalekohledem. Nejdřív si myslel, že vidí poblíž Jupiteru tři hvězdy, roztažené na přímce procházející planetou. Příští večer se zdálo, že se hvězdy pohybují špatným směrem, což přitáhlo jeho pozornost. Galileo pokračoval v pozorování hvězd a Jupiteru další týden. 11. ledna se objevila čtvrtá hvězda (která je nyní známa jako Ganymedes). Po týdnu Galileo pozoroval, že tyto čtyři hvězdy se nikdy nevzdálí z blízkosti Jupiteru, jako by byly k planetě připoutány, pouze mění navzájem své pozice spolu s Jupiterem. Nakonec se Galileo odhodlal k závěru, že tyto objekty nejsou hvězdami, ale planetárními tělesy, která krouží kolem Jupiteru. Tento objev přinesl důkaz podporující Koperníkův systém a ukázal, že vše nekrouží kolem Země. PŘEKLAD: "Měl bych odhalit a zvěřejnit světu událost objevení a pozorování čtyř planet, dosud nikdy neviděných od počátku světa až do našich časů, jejich pozice a pozorování jejich pohybů a změn magnitudy, které jsem prováděl během posledních dvou měsíců; a vyzývám všechny astronomy, aby osobně vyzkoušeli a určili jejich periody, čehož se mi až do dnešního dne nepodařilo dosáhnout. "Sedmého lednového dne tohoto roku, 1610, v první hodině následující noci jsem pozoroval postavení hvězd na nebesích pomocí dalekohledu a můj pohled upoutala planeta Jupiter a protože jsem si vyrobil velmi dobrý přístroj, povšiml jsem si podrobností, kterých jsem si nemohl povšimnout dříve, jmenovitě tří drobných hvězd, malých, ale jasných, které byly poblíž planety; a ačkoliv jsem věřil, že patří k velkému množství stálých hvězd, přesto mě upoutaly, neboť byly uspořádány přesně v jedné linii, paralelně k ekliptice a byly jasnější než jiné hvězdy o stejné magnitudě . . . Když jsem se 8. ledna, veden osudem, vrátil zpět a podíval se opět na stejné místo oblohy, shledal jsem velmi odlišné uspořádání věcí, kde se tyto tři hvězdičky nacházely všechny západně od Jupiteru a byly si blíže, než předcházející noci" "Z toho jsem učinil závěr a to bez zaváhání, že se tyto tři hvězdy na obloze pohybují kolem Jupiteru, stejně jako se Venuše a Merkur pohybují kolem Slunce; což se nakonec po mnoha následných pozorováních ukázalo jasným jako denní svit. Tato pozorování navíc ukázala, že nebyly tři, ale čtyři bloudivá hvězdná tělesa vykonávající své kroužení kolem Jupiteru."Galego: Galileo observou as lúas de Xúpiter o 7 de xaneiro de 1610 a través dun telescopio caseiro. Orixinalmente pensou estar vendo tres estrelas preto de Xúpiter, formando unha liña co planeta. A noite seguinte as estrelas pareceran moverse un pouco, o que chamou a súa atención, e continou observando as estrelas e Xúpiter a seguinte semana. O 11 de xaneiro viu aparecer unha cuarta estrela (que despois sería coñecida como Ganímedes). Tras unha semana, Galileo observou que as estrelas permanecían nas proximidades de Xúpiter, sendo transportadas co planeta, e que cambiaban a súa posición relativa e en relación a Xúpiter. Finalmente, Galileo determinou que non estaba observando estrelas, senón corpos que estaban en órbita arredor de Xúpiter. Este descubrimento subministrou a evidencia que apoiou o sistema copernicano amosando que non todo se move arredor da Terra.
Galileo anunciou o descubrimento en Sidereus Nuncius como segue: Debo desvelar e publicar ó mundo o suceso do descubrimento e observación de catro planetas nunca vistos dende o comezo do mundo ó noso tempo, as súas posicións e as observacións feitas durante os dous últimos meses sobre os seus movementos e os cambios de magnitude; e eu animo a tódolos astrónomos a aplicarse para examinar e determinar os seus períodos, o que non me foi permitido lograr a min ata hoxe. O 7 de xaneiro do presente ano, 1610, na primeira hora da noite que o seguiu, cando estaba vendo as constelacións celestes a través dun telescopio, o planeta Xúpiter presentouse á miña vista, e como preparara por min mesmo un excelente instrumento, tiven noticia da circunstancia que nunca antes tivera, que tres pequenas estrelas pequenas pero moi brilantes,estaban achegadas ó paneta; e crin que pertencían ás estelas fixas, o que me pareceu marabilloso, porque parecían estar exactamente nunha liña recta, paralela á eclíptica, e ser máis brilantes que o resto das estrelas iguais a elas en magnitude... Cando o 8 de xaneiro, levado por algún fado, volvín mirar á mesma parte do ceo, atopei un estado de cousas moi diferent, pois as tres estreliñas estaban todas ó oeste de Xúpiter e máis achegadas que a noite previa. Polo tanto concluín decididamente sen erro, que hai tres estrelas no ceo movéndose arredor de Xúpiter, como Venus e Mercurio arredor do Sol; o que foi establecido tan claro como a luz do día por outras numerosas observacións posteriores. Estas observacións tamén estableceron que hai non só tres, senón catro, corpos erráticos sidéreos executando as súas revolucións arredor de Xúpiter. |
|||||||||||||||||||||||
| Data | entre 1609 e 1610 | |||||||||||||||||||||||
| Origem | http://www.lib.umich.edu/special-collections-library/galileo-manuscript | |||||||||||||||||||||||
| Autor |
|
|||||||||||||||||||||||
| Permissão (Reutilizar este ficheiro) |
Public domain | |||||||||||||||||||||||
| Outras versões |
 |
|||||||||||||||||||||||
Licenciamento
|
Esta obra está no domínio público no seu país de origem e noutros países e áreas onde o período de proteção dos direitos de autor é igual ou inferior à vida do autor mais 100 anos.  Também tem de incluir uma marcação de domínio público nos Estados Unidos para indicar porque é que esta obra está no domínio público nos Estados Unidos.
|
| Este ficheiro foi considerado livre de restrições conhecidas devidas a direitos de autor, incluindo todos os direitos conexos. | |
Histórico do ficheiro
Clique uma data e hora para ver o ficheiro tal como ele se encontrava nessa altura.
| Data e hora | Miniatura | Dimensões | Utilizador | Comentário | |
|---|---|---|---|---|---|
| atual | 05h01min de 18 de agosto de 2022 | | 1 406 × 2 048 (3,74 MB) | Richard Arthur Norton (1958- ) | higher resolution |
| 11h01min de 20 de dezembro de 2013 |  | 569 × 813 (890 kB) | Ergzay | User created page with UploadWizard |
Utilização local do ficheiro
Não há nenhuma página que use este ficheiro.
Utilização global do ficheiro
As seguintes wikis usam este ficheiro:
- Uso no domínio af.wikipedia.org
- Uso no domínio ast.wikipedia.org
- Uso no domínio az.wikipedia.org
- Uso no domínio ba.wikipedia.org
- Uso no domínio be.wikipedia.org
- Uso no domínio bg.wikipedia.org
- Uso no domínio cs.wikipedia.org
- Uso no domínio es.wikipedia.org
- Uso no domínio fa.wikipedia.org
- Uso no domínio fr.wikipedia.org
- Uso no domínio gl.wikipedia.org
- Uso no domínio hr.wikipedia.org
- Uso no domínio kn.wikipedia.org
- Uso no domínio kw.wikipedia.org
- Uso no domínio pt.wikipedia.org
- Uso no domínio sh.wikipedia.org
- Uso no domínio sq.wikipedia.org
- Uso no domínio sr.wikipedia.org
- Uso no domínio vec.wikipedia.org
- Uso no domínio www.wikidata.org
- Uso no domínio zh.wikipedia.org
